Tajga volá, tundra čeká...

Nekonečné lesy, pláně a kamenité hory. Bažiny, všude medvědi a vlci. V noci vám nedá spát sova a liška bude krást jídlo u stanu. Když se objeví rosomák, utíkejte do bažiny a na nic nečekejte. Benzínu není nikdy dost a bez zásoby jídla neopouštějte trasu. Dva dny čekání u brodu, to nic není. Promočená tundra po dešti, bažiny zalité vodou, co budeme dělat? Neumíme na koleně opravit píchlé kolo, praský řetěz, nebo vysypané ložisko. Nemáme olej do poloutopeného motoru, nebo se opotřebovala spojka a stroji se nechce? Ucpal se filtr, odešla svíčka? Takovéto banality a detaily musíme vyřešit kdykoliv a kdekoliv, jinak tam raději nepojedeme. A kdo se vlka či medvěda bojí, nechť zůstane doma.

Na Pamíru a pouštích středního východu budeme trpět horkem, polykat mračna prachu, v horách bude řídký vzduch, na který se musíme postupně aklimatizovat. Všude jsou prudké kopce, kamenité cesty a když zaprší, tak to stojí za to.

Vařím si sám, na vařiči nebo rozpáleném titanovém roštu. Dělám si opravdová jídla a sušené blivajzy přenechávám horolezcům. Bez dobrého jídla je cesta jen polovičatá.

A oheň? Ten zapálím jen, když se mi chce a mám chuť na gril. Ne kvůli vlkům, ne kvůli medvědům. Když dostane šelma chuť na člověka, plameny ji nezastaví. U domorodců přespím jen výjimečně. Když mě pozvou. Venku je to mnohem zajímavější...